Význam a funkce rybníků

Zde se nacházíte: Rybářství Litomyšl » Informace » Význam a funkce rybníků

Co je rybník a jaký je jeho význam?

Základní definice říká, že rybník je uměle vybudovaná vypustitelná vodní nádrž sloužící k chovu ryb. Kromě rybochovné funkce však sebou existence rybníka přináší i řadu dalších neméně důležitých funkcí vodohospodářských, ekologických, klimatických či krajinných.

1) Chov ryb

Chov ryb a produkce rybího masa, tedy hodnotné potraviny určené k lidské spotřebě byl a je základní cíl výstavby většiny rybníků.  Okrajově vznikají rybníky čistě z protipovodňových, environmentálních či estetických aspektů, ke sportovnímu využití nebo k dočišťování odpadních vod z výrobních podniků. Nutné je si uvědomit, že rybník je vodní dílo – stavba, která každoročně spotřebuje nemalé finanční prostředky na údržbu a provoz. Pouhým využíváním funkcí rybníka bez provozování činnosti s finančním výnosem (tedy bez hospodářského chovu ryb) nelze zajistit jeho trvalou existenci bez značných dotací finančních prostředků ze státních rozpočtů.

K zamyšlení: Co by stalo, kdyby se v rybnících nechovaly ryby ?

Lov nebo trvale udržitelný chov ?

Rybářství patří k nejstarším zdrojům lidské obživy a rovněž mezi nejstarší zaměstnání člověka. Ve světě je pojem rybářství chápan velice široce a zahrnuje především rybářství mořské. Sladkovodní rybářství přestože tvoří výrazně menší část světové produkce ryb je však neméně významné, neboť produkuje dlouhodobě stabilní výnosy vodních organismů (ryb, měkkýšů apod.) cílevědomě a trvale udržitelně. Zatímco v dnešní době stavy hospodářsky cenných ryb ve světových oceánech a mořích z důvodu nadměrného lovu dramaticky klesají, zmíněný akvakulturní chov je prakticky nevyčerpatelný.

Ryba jako potravina

V lidské výživě má rybí maso nenahraditelnou roli a jeho dostatečná konzumace se velmi pozitivně projevuje na našem zdravotním stavu. Řada světových národů zná a plně využívá výhody konzumace rybího masa. S rozvíjejícím se zdravým životním stylem moderních společností začíná hrát rybí maso v lidské výživě primární úlohu.

Má kapr z rybníka charakter biopotraviny ?

Hlavní princip chovu kapra v rybnících je již po staletí neměnný. Zdrojem potravy k tvorbě přírůstku je přirozená potrava (plankton, bentos) za současného přikrmování krmivy rostlinného původu – obilovinami, které slouží jako zdroj energie. K odchovu dnes nejsou využívány hnojiva anorganického charakteru, podpůrné přípravky nebo antibiotika. Tyto principy asociují principy ekologického chovu a způsoby výroby v organickém zemědělství.

Ryby zpátky do řek

Chov ryb v rybnících rovněž pomáhá k udržení rybích společenstev (ichtyofauny) řek a vodních toků. Důvodů, které vedly ke snížení početnosti a pestrosti ryb v našich řekách je celá řada. Nešetrné úpravy vodních toků (napřimování, zatrubnění, vybetonování apod.), přímé vypouštění odpadních vod do řek bez dostatečného čištění, zanášení koryt a erozní činnost, splachy pesticidních látek z polí, pytláctví a nadměrná predace (kormorán) byly často příčinou téměř úplného vymizení života z řek. Situace se v některých zmíněných bodech v posledních letech zlepšuje (v některých bohužel ne), přesto, abychom mohli v řekách spatřit parmu, ostroretku, candáta, lipana, štiku nebo bolena je nutné je odchovat v rybnících a následně do řek vysadit.

Ryby do revírů

Úspěšný rybniční chov ryb je rovněž podmínkou k dostatečnému zarybnění revírů pro sportovní rybolov.

 

2) Protipovodňová ochrana a retence vody

Významnou celospolečenskou funkcí rybníků je jejich význam v územní protipovodňové ochraně. Charakter rybníků, jejich množství a rozloha umožňuje zachytit obrovské množství vody v povodňových situacích a transformovat (zmenšit) povodňové průtoky a zabránit tak možným škodám na majetku či ztrátám na životech.

Rybníky, které jsou napouštěny v jarním období, zachytí obrovské množství vody z tajícího sněhu. Nejen, že se tak zachytí voda na našem území, která by jinak říční sítí nenávratně odtekla, ale rovněž průtokem rybníky je tento velký nárazový průtok tlumen a upravován na kapacitu vodních koryt, které tak nevybřeží a nezpůsobí škody ve svém okolí.

Stejnou funkci pak rybníky a jejich soustavy plní v průběhu celého roku v obdobích  přívalových dešťů, kdy je k tlumení zvýšených průtoků využíván jejich značný tzv. retenční (ochranný) prostor a technické prvky - bezpečnostní přelivy.

Z těchto důvodu je třeba rybníky udržovat v řádném technickém stavu. Nemalé finanční prostředky k zajištění těchto celospolečenských funkcí jsou vynakládány především z kapes rybníkářů, jejichž jediný příjem je z prodeje vyprodukovaných ryb. K opravě povodněmi způsobených škod či k výstavbám kapacitnějších bezpečnostních přelivů také slouží řada státních dotačních programů, které jsou však v posledních letech stále více redukovány.

Mezi negativní vlivy, narušující a redukující protipovodňovou funkci rybníků patří eroze půdních vrstev, způsobená nevhodným hospodařením na zemědělských pozemcích v povodí, plošným kácením lesních porostů a zrychlením povrchového odtoku či špatným řešením tvaru říčních koryt. Každoročně jsou rybníky zanášeny tisíci m3 sedimentů (převážně nejhodnotnější orniční vrstvou), které snižují akumulační a retenční schopnost rybníků a jejich odstranění je finančně nesmírně nákladné. Vlastníci rybníků jsou proti tomuto přísunu zeminy prakticky bezbranní.

K zamyšlení: Lze zabránit erozi půdy ze zemědělsky využívaných ploch?

 

3) Zásoba vody v krajině, vliv na mikroklima

Voda je základní a nezbytnou složkou pro existenci a bohatství života na Zemi. Rybníky zadržují a akumulují tekoucí povrchové vody a vytvářejí tak zásobu vody v krajině, sloužící všem živým organismům. Díky této schopnosti vznikají v okolí rybníků  ekosystémy s bohatou flórou a faunou.

Rybniční vody se podstatnou měrou účastní malého vodního koloběhu a pozitivně tak ovlivňují mikroklima dané lokality. Velký rozmach rybníkářství za dob Karla IV. je spojen právě s nadčasovým uvědoměním významu rybníků, kdy panovník zaváděl stavby rybníků ze státních prostředků a nařizoval je stavět i městům, feudálům a církvi, aby, jak se uvádí ve starých zakládacích listinách „království naše rybami a vodními parami oplývalo“. Již tehdy bylo dobře známo, že odvodnění vede k přehřívání krajiny a zadržením vody v krajině je zabráněno velkému kolísání teplot mezi dnem a nocí.

K zamyšlení: Jaký je rozdíl v krajině Třeboňské rybniční pánve a Mostecka a proč?

 

4) Dočišťování povrchových vod

Akumulovaná voda v rybníku a její okolí představuje ustálené prostředí, ve kterém vzniká specifický řetězec biochemických pochodů. Současně zde probíhají skladné a rozkladné procesy, přeměna živin a látek, ustanovují se potravní řetězce a vzájemné vztahy v hierarchii zde žijících organismů. Výsledkem transformace vstupujících látek a energií je narůstající biomasa vodních a na vodu vázaných organismů.

Rybníkářství a chov ryb v České republice je založen na těchto principech a představuje cílený transformační proces přirozené potravy a živin z krmiv rostlinného původu (obiloviny) v hodnotné rybí maso ve vyrovnané živinové bilanci.

Zásadní problém ohrožující jakost povrchových vod i veškeré vodní ekosystémy jsou však nadměrné přísuny živin a látek z jiných oblastí lidské činnosti způsobující tzv. eutrofizaci povrchových vod. Jako nejvýznamnější znečišťovatel se projevuje oblast vypouštění komunálních odpadních vod bez dostatečného čištění, dále odpadní vody z průmyslu a výrobních podniků, splachy ze zemědělsky obdělávaných polí a staré ekologické zátěže. Tyto zdroje znečištění jsou známy a popsány. Jejich redukce je však proces dlouhodobý, finančně a technologicky velmi náročný (odkanalizování a výstavba technologicky odpovídajících čistíren odpadních vod, změna charakteru látek používaných v domácnostech, využití remízků a zasakovacích pásů na polích apod.).

Zachycením a přeměnou živin putujících ve vodních tocích v rybnících dochází k částečnému dočišťování povrchových vod. Tuto schopnost rybníků však nelze považovat za neomezenou nebo dokonce od rybníků požadovat, neboť nadměrným přísunem nevhodných látek může dojít k trvalému poškození celého rybničního ekosystému a ohrožení života rybí obsádky i všech na vodu vázaných organismů.

Speciálním případem jsou tzv. biologické či stabilizační rybníky, kterou jsou vystavěny pouze za účelem dočišťování povrchových vod bez ohledu na rybochovnou, protipovodňovou či ekologickou funkci a hodnotu. Takovéto rybníky nejčastěji nalézáme u výrobních zemědělských a potravinářských podniků (např. mlékáren, cukrovarů apod.) nebo pod malými obcemi. Koncentrace látek a intenzita procesů je zde však tak intenzivní, že umožňuje život pouze omezenému množství organismů, avšak bez kterých by procesy dočišťování neprobíhaly (bakterie, prvoci, eutrofní rostliny, odolné ryby).

K zamyšlení: Jaká úroveň čištění odpadních vod je ta správná? Bylo by dobré čistit odpadní vodu až na kvalitu „destilované vody" ?

 

5) Ekologické funkce

K výstavbám rybníků byly v minulosti využívány především méněhodnotné půdní plochy, často podmáčené, neobdělávatelné, těžko dostupné a degradované. Z hlediska ekologického tak došlo k výraznému zpestření místních životních podmínek, vznikly tak nové specifické biotopy – volná vodní plocha, litorální zóna, ostrůvky, mokřadní břehy a vodou dostatečně zásobené okolní plochy. Postupem času tak došlo k značnému rozšíření původně zde nevyskytujících se organismů, tedy navýšení druhové pestrosti (biodiverzity), nejvíce pak v přechodných zónách mezi vodou a souší (ekoton).

Rybniční ekosystém řadíme mezi stojaté vody. Ve většině stojatých vod je uzavřený oběh živin a výměna látek z okolím je méně významná. Voda se v nich pohybuje pomaleji, různými směry a v různých cirkulacích. Ekosystémy stojatých vod mají zpravidla zřetelné hranice. Naprostá většina našich rybníků má průměrnou hloubku menší než 1,5 m, rybníky tak mají charakter podobný litorálu jezer.

Ve vodním prostředí rybníků rozlišujeme tyto základní biotopy – oblast volné vody (pelagiál) a dno nádrže (bentál) a jim odpovídající společenstva volné vody (pelagos) a společenstvo dna (bentos). Třetím užším biotopem v nádrži je litorál, představující biotop dna a porostů do hloubky v níž kořenují vodní rostliny.

K běžným zástupcům rybničních vyšších rosltin patří rákos, orobinec, rdesno obojživelné, lakušník, stulík žlutý, kosatec žlutý, blatouch bahenní, šípatka vodní, rdest, skřípinec jezerní, celá řada ostřic či zblochan vodní. Vzácněji se setkáváme s kotvicí plovoucí, průstkou obecnou či leknínem bílým.

Rybniční fauna je velmi pestrá. Na hladině se vyskytují vodní ploštice - bruslařky, vodoměrky či vodní brouci - vírník nebo potápník. Ve vodním sloupci vnášející se zooplankton – perloočky, buchanky, vířníci, vznášivky. Ponořené spatříme pijavky – chobotnatku, hltanovou či plže – plovatku, okružáka. Na dně rybníků se především vyskytují larvy pakomárů, jepice, vážky, raci nebo mlži – škeble. Připomeňme nejvýznamnější zástupce ichtyofauny - kapr, lín, štika, candát, sumec, amur, tolstolobik, cejn, plotice, síh  a řada dalších. K rybníkům neodmyslitelně patří užovky. Z ptáků běžně spatříme racky a rybáky, kachny, lysky, labutě, poláky, potápku roháče, rákosníka či volavku popelavou. Při troše štěstí narazíme na chřástala, bukače, ledňáčka nebo motáka pochopa či orlovce říčního. V okolí rybníka se vyskytuje řada savců, skutečně vodních je jich však málo – rejsek, ondatra, bobr, vydra.

Rybníky slouží i k cílenému odchovu ohrožených živočichů, například zvláště chráněných druhů ryb jako mník jednovousý, jelec jesen, střevle potoční nebo kriticky ohrožených druhů raků – rak říční, rak kamenáč. Takto odchovaní živočichové jsou následně vysazováni do míst jejich původního výskytu, kde z různých důvodů vymizely nebo došlo k jejich výraznému úbytku.

 

6) Krajinnotvorný a estetický význam

Rybníky jsou pevnou součástí české krajiny. Jejich počet a rozloha se však v průběhu historie značně měnila. Vrcholu dosáhlo rybníkářství v českých zemích v 16.století, kdy celková plocha rybníků představovala 180 000 ha. S nastupujícím rozvojem polního hospodářství však byly rybníky v následujících letech postupně rušeny a v roce 1850 je již uváděna výměra pouze 35 000 ha. V současné době je v České republice evidováno 24 tisíc rybníků o výměře 52 000 ha.

Přestože se jedná o hospodářsky využívané umělé vodní nádrže vystavěné člověkem, vytváří rybníky v krajině harmonický prvek v přírodním systému. Jedná se o přírodě blízký ekosystém zvyšují ekologickou hodnotu a ekologickou stabilitu krajiny. Představit si rozmanitou českou krajinu bez rybníků a rybničních soustav není možné. Jejich mimořádný krajinnotvorný a estetický význam, schopnost ladně diverzifikovat krajinu se úzce skloubí s jejich mnohačetnou funkčností a možnostmi využití.

 

7) Sportovní rybolov, rekreace a další

Sportovní rybolov je oblíbenou činností po celém světě. V České republice čítá základna sportovních rybářů přes 250 tis. členů. Jejich zájem je orientován především na volné vody, přesto i řada rybníků je využívána jako revíry.

Neméně významnou úlohu pro českou společnost hrají vybrané rybníky určené k rekreačním účelům. Stejně jako přehrady mohou sloužit ke koupání a k provozování řady populárních sportů – jachting, windsurfing, kiting apod.

Vodu z rybníků je rovněž při řádném povolení využívat k zavlažování, jako požární vodu nebo po průtoku rybníkem jako pohon pro malé vodní elektrárny k výrobě elektrické energie.

RH

Nepřehlédněte

Aktuální nabídka ryb na prodejně živých ryb

Druh Cena
Kapr výběr 89 Kč/kg
Kapr I.třída 79 Kč/kg
Pstruh Lososovitý 165 Kč/kg
Pstruh duhový 145 Kč/kg
Kompletní nabídka...

Aktuality